Povrchové a tepelné úpravy

Eloxování hliníku

Eloxování, elox či anodická oxidace je elektrolytický proces, který je využíván k vytvoření ochranné oxidové vrstvy na povrchu hliníkových součástí. Oxidová vrstva zlepšuje funkční vlastnosti podkladové slitiny, zvyšuje korozní odolnost, tvrdost a otěruvzdornost hliníku, neprodukuje těžké kovy ani jiné škodlivé či nebezpečné produkty. Anodicky zoxidovaná vrstva je barevně stálá a elektricky nevodivá, vyrůstá z podkladového materiálu, nenanáší se na podklad jako u pokovení nebo nátěrů, alej je integrovaná přímo do podkladu.

Použití:

• spotřebitelské výrobky
• architektonické a stavitelské prvky
• sportovní potřeby
• díly pro textilní průmysl
• strojírenský průmysl 

Kalení oceli

 Kalení je tepelné zpracování spojené se vznikem nerovnovážné struktury. Je prováděno u nástrojových a konstrukčních ocelí, pro zlepšení určitých mechanických vlastností. Kalením se dosahuje u součástí vysoké tvrdosti a odolnosti proti opotřebení. Tyto vlastnosti jsou spojeny se vznikem nerovnovážné struktury martenzitu a bainitu, které jsou požadovány pro správném zakalení. Zakalením oceli se vždy zvýší i její pevnost v tahu a objem. 

Černění oceli

Černění neboli brunýrování či brynýrování je chemická úprava ocelových povrchů pro zlepšení vzhledu i odolnosti proti korozi. Černění se provádí ponořením dílů do vroucího roztoku hydroxidu a oxidujících solí, kde se vytváří tenký oxidový povlak. Dokonalý a vzhledný povlak je závislí na dobrém mechanicky opracovaném povrchu, výsledek je pak kvalitnější, lesklejší, kovově čistý bez mastnot.

Zinkování

Zinkováním se upravují ocelové povrchy určené pro galvanické pokovování. Nové procesy zinkování dokáží rozšířit paletu vzhledu zinkových povlaků a zajistit vysokou korozní odolnost povrchové úpravy. Zinkové povlaky při působení korozního prostředí korodují a základnímu materiálu poskytují katodickou ochranu. Výhodou zinkování je snadná opravitelnost zmetkových nebo zkorodovaných povlaků.

Nitridování 

Nitridování je postup chemicko-tepelného zpracování, při čemž se povrch ocelových předmětů obohacuje dusíkem. Při sycení povrchu dusíkem vznikají v tenké vrstvě tvrdé nitridy, které způsobují velkou tvrdost vrstvy bez dalšího zpracování. Nejvhodnější oceli pro nitridování jsou slitinové oceli obsahující chróm, hliník, molybden a vanad.